Malý münsterlandský ohař

                 Na počátku 20. století započali němečtí chovatelé s čistokrevnou plemenitbou. V roce 1900 byla zapsána s pořadovým číslem 1 do chovné knihy první fena Flora III. Na této feně choval vrchní učitel Heitmann z Burgsteinfurtu, její potomci vytvořili tzv. Heitmannův kmen, který dal základ dnešnímu malému münsterlandskému ohaři. Kromě Heitmannova kmenu se na vzniku MMO významně podílel také Dorstenův kmen, který přinesl do chovu MMO především větší výšku (málo přes 50 cm). V třicátých letech 20. století ještě docházelo k určitému přílivu krve německých dlouhosrstých ohařů, čímž se zvětšilo rozšíření hnědých běloušů, kteří se předtím mezi MMO vyskytovali pouze sporadicky.

                 V Čechách jsou první zmínky o MMO již v roce 1914. V této době v příhraničních Sudetech drželi a chovali tyto malé ohaře především němečtí myslivci. Jejich vrhy byly zapisovány do německé plemenné knihy „Deutschen Jagdhundestammbuch“ (DJStB). Tito němečtí chovatelé spolupracovali i s našimi, ale převážně s rakouskými a německými myslivci a chovateli. Po vzniku samostatné Československé republiky byla v roce 1923 založena Československá myslivecká jednota (ČSMJ), jejíž nedílnou součástí bylo i založení a vedení plemenné knihy československých loveckých psů (člp.). Jejím vedením byl pověřen pan Václav Uher, pozdější spoluzakladatel „Spolku pro německé dlouhosrsté a münsterlandské ohaře“. Zpočátku uplatňovali chovatelé MMO v ČR tzv. „volný chov“, tzn., že jedinci nemuseli mít zkoušky z výkonu ani výstavu a štěňata z jednoho vrhu mohla mít jména různých počátečních písmen. Proto v roce 1935 vznikl především zásluhou pani hraběnky Pavly Kinské z Kostelce nad Orlicí „Spolek pro chov dlouhosrstých a münsterlandských ohařů“. Jeho hlavním cílem bylo dát chovu MMO jednotný ráz.

                 Mezi stěžejní průkopníky a propagátory chovu MMO v ČR patřil známý chovatel, tehdejší policejní strážmistr, Josef Voda ze Soběslavi, chovatelská stanice „Soběslav“. Jeho první fenka MMO, kterou lze zachytit v naší plemenné knize byla „Bělka vom Moldauherz“ (člp. 679). Tuto fenku získal již v roce 1931 a první vrh mu dala v roce 1934. Tato fena výrazně ovlivnila počátek našeho chovu MMO, byla to v podstatě jedna ze zakladatelek chovu u nás.

                 Co říci na závěr? Malý münsterlandský ohař jako jeden z nejmenších ohařů je plemenem budoucnosti, především pro jeho nenáročnost na „ustájení“ (vzhledem ke své velikosti se hodí i do bytu) a „malou spotřebu“. Odvádí perfektní výkony zejména při lovu pernaté zvěře, zvláště jeho záliba ve vodní práci je obdivuhodná. Při klesajícím počtu drobné zvěře nacházejí stále větší uplatnění také jeho schopnosti při dosledu spárkaté zvěře. Nezbývá, než si přát, aby zastoupení MMO v České republice bylo, podobně jako v okolních státech, srovnatelné s počtem krátkosrstých ohařů a aby si naši „špioni“ zachovali své vynikající charakterové i pracovní vlastnosti a nepodlehli civilizačním tlakům, tj. aby se z nich nestali módní společenští psi, jak se tomu mnohde v Evropě již děje.

Historie a současnost

                 O německých „jestřábích“ nebo také „ptačích“ psech nalezneme zmínky v historických pramenech již ve středověku. Byli používáni k lovu společně s dravcem – nejčastěji jestřábem. Právě tito psi dali základ chovu dlouhosrstých ohařů v Německu. Ptačí psi nebyli jednotného vzhledu, lišili se nejen zbarvením (nejčastěji byli bílohnědí, někdy i bíločerní nebo hnědí) ale i výškou.

                 Od poloviny 19. století se z nich postupně vyčleňovali především na obou stranách německo-holandské hranice tzv. „vřesovištní křepeláci“, kteří byli také někde označování jako „špioni“. Vyznačovali se pevným vystavováním, krátkým hledáním v členitém terénu před vůdcem a vynikající dohledávkou především pernaté zvěře. Ve vyšším věku se osvědčovali také jako spolehliví barváři a hlasiči zhaslé zvěře. Společnými znaky těchto psů byla kohoutková výška mezi 45 až 50 cm, silná kostra, „dobré osrstění“ a bílé zbarvení s hnědými plotnami výjimečně běloušovité.